|
|
|
Historie obce |
| |
První písemné zmínky o obci Chlumín pocházejí ze začátku 14. století, kdy byl sídlem bohatého pražského měšťanského rodu Velfloviců. V letech 1310 - 1332 byl v držení Mikuláše
Velflovice, později jeho potomků, v roce 1376 jej Matěj Velflovic převedl na Hanuše Špígla z Milčic. V držení obce se následně vystřídala řada šlechtických rodů,
z nichž každý držel jen určitou část městečka.
Kdy byla ves povýšena na městečko se znakem a hrdelním právem, není známo, zdá se však, že znak, který charakterizuje jeho městskou hodnost, se vyvinul z pečetního znamení. Dokladem hrdelního práva
(v
mělnickém okrese měl toto právo pouze Chlumín a Mšeno) je pomístní jméno Na stínadlech a kopec Na Šibeníku (176 m
n.m.) jihovýchodně od městečka, který však není jen místem posledního soudu, ale i konáním významných národních slavností.
Před husitskými válkami byl Chlumín předním a nejvíce zalidněným místem širokého okolí. Historik Bohuslav Balbín uvádí, že
"Klomáci byli mocný kmen polabských Slovanů." Od r. 1398 do roku 1854 byl totiž název obce
"Klumyn, Klumin, Klomin". |
| |
Chlumín býval městečkem s tvrzí, která patrně stála na malém ostrůvku severní strany náměstí. V r. 1529 byla tvrz již zpustlá a na počátku 17. století ji nahradil zámek s přilehlým hospodářským dvorem.
K Chlumínu náležela dnes již zaniklá ves Slatina s velkým rybníkem. Na rozhraní Chlumína a Dřínova stával župní hrad.
V roce 1406 bylo chlumínské panství prodáno klášteru Benediktinů v Praze Břevnově. Na počátku husitských válek zabrali Chlumín jako centrum katolické víry husitští Pražané. Břevnovskému klášteru byl odejmut a Chlumín zmizel z řady měst. V té době bylo v městečku Chlumíně 72 domů, vařilo se zde
pivo a bylo zřízeno mýto, které podle dobových záznamů vyneslo v
roce 1406 20 kop grošů. Třicet okolních vesnic platilo mýtné v
naturáliích (drůbeží, vejci a sýry).
V roce 1420 Král Zikmund zapsal Chlumín s některými vesnicemi Václavovi (Myškovi) z Hrádku. Další změny jsou málo známé. Víme, že v r. 1476 držel Chlumín Samuel z Hrádku, do roku 1547 byl v držení pánů ze Šelnberka a paní Johanky z Krajku. Dále patřil pánu Dobeši Hrzánovi z Újezda a Jindřichu Hrzánovi z Harasova
a jejich potomkům.
V roce 1547 byl králem Ferdinandem I. zkonfiskován a stal se majetkem rodu rytířů Kyšperských z Vřesovic. Za vzpouru bylo posléze rytíři Janu Bořivojovi Kyšperskému z Vřesovic panství zabaveno a královskou komorou prodáno panu Eugenu Audrickému z
Audric, jehož rytířským rodem bylo drženo 52 let.
Během této doby se politická situace v zemi stabilizovala a Chlumín opět
vzkvétal. |
| |
 |
Výřez
z Müllerovy mapy Čech z r. 1720. Chlumín (Chlomin) je
zakreslen mezi velkými městy. |
|
Další katastrofu pro městečko znamenala třicetiletá válka a vpád Švédů, během níž více než jedna polovina domů lehla popelem. Trvalo dlouho, než se Chlumín opět uspořádal do obce. V roce 1707 za držení rodu Údrckých z Údrče se stal Chlumín
opět městečkem.
V roce 1726 jej koupila velkovévodkyně Anna-Marie Toskánská, která zaujímá v historii obce významné místo. S jejím jménem je spojena
obnova dominantních staveb obce.
V roce 1751 dědičné statky získal po zemřelé A. M. Toskánské vévoda Bavorský, který je v r. 1763 prodal za 140 000 zlatých rodu hraběte Rudolfa Chotka. |
|
| |
|
Historie po
roce 1800 |
| |
 |
| Výpis
z katastru z r. 1840 |
|
V roce
1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína, Chotkové, na zámku
školu, do níž místní mládež docházela až do začátku 20.
století, kdy byla v obci postavena nová školní budova. Současně
zde bylo sídlo farního úřadu. V této době ještě Chlumín stále vzkvétal.
V roce 1830 byl nejvyšším úřadem Koruny české Rakousko - Uherskou monarchií udělen Chlumínu dekret ke konání výročních trhů s účastí živnostníků širokého okolí soustředěných pod Spolkem živnostenského cechu. Roku 1830 byl zřízen nový hřbitov, kde je pochován český spisovatel, arcibiskupský notář a chlumínský farář Pantaleon Neuman. V roce 1848 při počtu 600 obyvatel byla v Chlumíně zřízena Národní stráž Chlumín. |
|
| |
V roce 1867 byla na základě povolení C.K. ministerstvem pošt a obchodu ve Vídni zřízena a zapsána pošta Chlumín, jako státní instituce do seznamu poštovních úřadů v Čechách. Pošta byla slavnostně otevřena za znění hudby a střelby. Pro poštovní zásilky tehdejšího regionu pošty bylo využíváno vlakové nádraží, po jeho vybudování pro obce: Chlumín, Byškovice s Hájem (místo opodál pražské silnice na okraji borového lesíka), Horňátky,
Korycany, Libiš,
Obříství, Štěpán, Dušníky,
Semilkovice, Zálezlice, Břežanský dvůr, Kozárovice, Zátvor, Vyskočilka (místo mezi Chlumínem a Zálezlicemi, dnes neexistuje). Kromě zemědělství se v Chlumíně
provozovalo mnoho řemesel a živností. Roku 1892 byli v Chlumíně
2 řezníci, 2 koláři, 2 kováři, 2 truhláři, 1 bednář, 1 kožešník,
3 obuvníci, 2 krejčí, 1 pokrývač, 2 cukráři, 1 hodinář, 3
kupci, 1 hokynář, 5 hostinských, 2 výčepy kořalky, 1 obchodník
s dobytkem, 1 s ovocem, 1 s plátnem, 1 zástupce pojišťovny a sběrna
loterního úřadu pražského.
V roce 1869 k dalšímu rozvoji obce mělo přispět vybudování železniční tratě. Z obavy přetnutí pozemků tehdejších majitelů a značné podpory faráře
P. Neumana, byla trať posunuta až na rozhraní vzdálené obci, čímž začala upadat propojenost Chlumína s významnou středověkou obchodní cestou. Průmyslová revoluce na přelomu
19. a 20. století Chlumín tak nezasáhla, železnice byla vedena mimo
katastr obce a tím její rozvoj ustrnul. |
| |
Roku 1908 byla zahájena a téhož roku také dokončena výstavba dvoutřídní základní školy s celkovými finančními náklady 48.597 Kč. Budova sloužila též jako Pokračující dvouletá škola pro okolní obce. V roce 1978 pro nedostatek dětí byla škola uzavřena. Po vnitřních úpravách byl v budově od r. 1983 umístěn Ústav sociální péče pro mládež vyžadující zvláštní péči.
Roku 1920 zavedena soukromá autobusová doprava - p. Otakar Truksa.
Roku 1927 výstavba reprezentačního domu - dnešního Obecního úřadu. V budově byla spolu s Obecním úřadem umístěna pošta, četnická stanice s obecní šatlavou a byt policejního důstojníka. Bydlel zde místní policejní strážmistr. |
| |
 |
 |
|
Autodoprava
Otakar Truksa, 1920 |
Slavnostní
průvod v Chlumíně,
v pozadí budova školy z r. 1908
archív
p. Antošové, kronikářky Chlumína |
|
|
|
|
|